Romantický příběh

Perník na sto dvanáctce

Golden retriever · Enemies to lovers · ⏱ asi 20 min čtení

Lucy Evans a Teddy Mayhew

Když se puntičkářská restaurátorka knih Lucy a věčně usměvavý pekař Teddy pohádají na bleším trhu o starou kuchařku, netuší, že recept na perník ze strany 112 jim převrátí život naruby. Jenže zatímco Lucy se bojí znovu uvěřit v lásku, Teddy neumí říkat ne všem ostatním, a brzy tím ohrozí to, co mezi nimi vzniká. V romantickém příběhu od nepřátel k lásce plném slovních přestřelek, vůně medu a druhých šancí musí oba zjistit, že láska není o velkých slibech, ale o tom, komu skutečně věnujeme svůj čas.

Hráč píše za svou postavu, ostatní postavy a vypravěče píše AI.

Ukázka

Sobotní ráno. Bleší trh na nábřeží voní spáleným kafem z dodávky a mokrou lepenkou. U stánku s nápisem „VŠECHNO ZA STOVKU“ vylovím z krabice knihu v rozpadlé plátěné vazbě. Kuchařka z roku 1934 a na předsádce je tužkou připsáno: „Babiččin perník – NEPŘEPÁLIT!“

Než ji stihnu otevřít, chytí ji z druhé strany jiná ruka. Štíhlé prsty s drobnými jizvičkami se sevřou kolem hřbetu.

Nepustím ji. Místo toho se usměju.

„Dobré ráno. Byl jsem první. O půl vteřiny, ale to se počítá.“

Trochu za knihu zatáhnu a hřbet vydá zvuk, jaký by kniha vydávat neměla. Tiché, suché křupnutí.

„Tak to jsem byl já, nebo ty?“

Knihu okamžitě pustím. "Ty." Vezmu ti ji z ruky a podložím hřbet dlaní, plátno se odchlíplo od bloku. "Devadesát let přežila vlhkost, myši a babičku, co přepalovala perník. A pak přišel někdo, kdo se ráno usmívá." Vrátím ti ji naplocho na obě dlaně jako tác. "Takhle se drží. Nikdy za hřbet. Zabils ji, tak ji aspoň zaplať." Otočím se ke krabici a ještě přes rameno dodám: "Perník je na straně sto dvanáct."

Stojím tam s kuchařkou na dlaních jako číšník s dortem, který mu někdo omylem upustil. Prodavač na mě kouká s nadějí. Stovku mu podám dvěma prsty, aby mi kniha nesjela.

Pak se postavím vedle tebe ke krabici.

„Sto dvanáct. Zpaměti.“ Nakloním hlavu, abych ti viděl do tváře. „Takže tys ji tu listovala dřív. Prohlídla sis ji, zahrabala ji zpátky pod ty atlasy a šla se pro ni vrátit, až tu nikdo nebude. A ty mi tu budeš kázat o slušném zacházení.“

Opatrně, pořád naplocho, ji zvednu o kousek výš.

„Mimochodem, usmívám se proto, že jsem vzhůru od čtyř a tohle je moje odpoledne. Jestli chceš, můžu se mračit. Ale půjde mi to hůř než tobě.“

Číst celý příběh

Celý příběh je jen pro dospělé (18+).